Dopis: Sõda: Režie Sulev Keedus. V křesťanské kultuře je sebevražda tabu a sebevražda vojáka je dvojité tabu. Rivo, který byl dvakrát na vojenské misi v Afghánistánu, trpí posttraumatickou poruchou, která končí sebevraždou. Čtyři roky se Rivova přítelkyně Hanna snaží bojovat s jeho psychickou poruchou, ale pak to vzdá a přestěhuje se z Estonska do Austrálie. O šest měsíců později Rivo vstoupí před vlak. Jeho poslední vzkaz těm, kteří ho znají, je odpustit mu. V románu Dina Buzzatiho Tatarská step bezejmenní vojáci, kteří slouží bezejmennému císaři v bezejmenné zemi, čekají na bezejmenného nepřítele. Vojáci ESTCOY v Afghánistánu měli jasnější představu jak o tom, kdo je nepřítel, tak o jeho poloze. Přesto jsou někteří vojáci po návratu z války duševně hluboce zraněni. Rivova diagnóza zněla, že je psychopat. Kdo je (profesionální) voják v dnešním světě? Jak přejde Most smrti? Musí se obětovat pro řetězec velení, aby se účastnil situací, kdy už neplatí nic z toho, co ho učili v dětství? Kde děláte hranici mezi oprávněným a neoprávněným utrpením? Eufemismy nemusí fungovat na osobní úrovni. Oslavování války má přitěžující, nikoli polehčující účinky.